Biřmování - v co věří křesťané

60.

z knihy Příprava na biřmování, nebo k novému zasvěcení / Cesta víry II. díl , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Tato kartička má být probírána ve skupině.

MÁŠ SLOVO

Víš proč, z jakého důvodu, existuje svátost biřmování (konfirmace, z lat. confirmare = stvrdit, potvrdit).
Co je, podle tebe, ještě třeba stvrdit, když už byl člověk jednou pokřtěn? Zúčastnil jsi se již někdy nějakého biřmování?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Křest je znamením postupně odhalované víry a v případě malých dětí směřováním k víře, kterou jednou budou mít. Vede nás k tomu, abychom byli Kristovými svědky a umožňuje nám účastnit se eucharistie. Zkušenost nám však ukazuje, že je užitečné stvrdit, upevnit a posílit naši víru, spojenou se křtem. Máme potřebu "chytit druhý dech". Biřmování je svátost (tedy Boží čin), který stvrzuje svátost křtu. Biskup přichází do křesťanského společenství, pak se všichni modlí k Duchu svatému a biřmovaným je uděleno znamení - biskup na ně vloží své ruce a potře jim čelo vonným olejem. Biřmování je znamením "dospělosti" - víme, co je to církev, našli jsme své místo v jedné, či více křesťanských skupinách, chceme být Kristovými svědky v současném světě a chceme se stále více otevírat působení Ducha svatého. Biřmování je tedy vstupem do silnějšího a dynamičtějšího křesťanského života.

Souhlasíš s tím?

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"Připravuji se na biřmování, i když jsem předtím váhal o ně požádat. Necítil jsem se být dost připravený. A potom jsem si řekl, že musím jít kupředu," (nově pokřtěný).

"Pro mne je biřmování jako obnovení. Dává nové síly. Je to způsob, jak potvrdit své křestní ano. Jsme definitivně poznamenáni. Máme celou víru," (křesťan, patřící do jedné skupiny).

Sdílíš tento názor i ty? Měl jsi již
někdy možnost mluvit s někým o biřmování?
O čem jste v takovém případě hovořili?

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Biřmování přepokládá, že žijeme víru jako věrnost a dynamismus a necháváme se inspirovat Duchem svatým. To ale není vždy zcela jednoduché!
* Biřmování dále předpokládá, že se cítíme účinnou součástí církve. Soucítíš s nadějemi, potížemi a budoucností své církve i ty?
* Biřmování také předpokládá, že nebudeme uzavřeni jen v malé, příliš omezené skupince. Rozšiřuje Duch svatý nějak tvůj obzor?
* Někteří křesťané se udělení svátosti biřmování brání. Necítí se být na její přijetí dostatečně připraveni. Nebo je k tomu nikdo nevyzval?
* Někteří křesťané si myslí, že je Duch velmi tajemný. Nemáme ale přitom znamení o jeho přítomnosti?

BIBLICKÉ TEXTY

* Biřmování je potvrzením života, žitého v Duchu. K tomu si můžeš přečíst dva důležité texty z listů sv. Pavla Římanům a Galatským (Ř 8, 14 - 27 /jsme vedeni Duchem/; Ga 5, 13 - 27 /pravá svoboda vychází z Ducha/). Můžeš si také znovu přečíst z prvního listu Korintským o pravé moudrosti a darech Ducha svatého (1 K 2, 10 - 13; 12, 1 - 14, 40).

* Biřmování je také stvrzením života v církvi. K tomu si můžeš přečíst v 18. kapitole Matoušova evangelia o tom, jak žít ve společenství a dále 13. a 17. kapitolu z Janova evangelia. Vysvětlující texty najdeš také u Pavla v listě Efezským (4, 17 - 6, 20). A nakonec si můžeš přečíst v 1. - 10. kapitole Skutků apoštolů o počátcích církve.

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Být biřmovaný, na to neexistuje automatický recept, musíme na to myslet! Není to cíl, ale počátek, otevření se, tvořivost . . .
Možná, že jsou kolem tebe lidé, kteří čekají, až jim někdo nabídne možnost být biřmováni . . .
"Duchu, uvolni, co je ztuhlé, zahřej, co je studené!" (křesťanská modlitba)

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 53,10-11; Žalm 33; Žid 4,14-16
Mk 10,35-45

Je smutné sledovat, jak sami učedníci mnohdy Ježíšovi nerozumí. Pán nepřinesl novou formu politického uspořádání či rozdělení si světa. On přinesl spásu. Dokážeme tyto skutečnosti od sebe oddělit? Zdá se, že člověk přemýšlí jen v kontextu vlastního světa, sebezajištění, ohodnocení, moci… Jak jen vysvětlit, že spása nesouvisí s otázkou peněz či politického vlivu? Jak jen přesvědčit člověka, že v jeho životě jde o cosi věčného, co nekončí např. ztrátou funkce? Vzájemné pochopení znamená hledat, co nám druhý sděluje, snažit se vcítit do jeho myšlení, strachů, radostí, vizí, jak to činí Kristus. Teprve pak je možné uplatnit kritiku, protože jsme porozuměli a můžeme vidět chyby v logické či emocionální myšlenkové struktuře člověka, kterému nasloucháme. Ale to znamená být připraven korigovat svět vlastních představ, snů a zvyků.