Je třeba oživit Apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium papeže Františka, která je nadále orientačním bodem a „novým vanutím“, schopným iniciovat procesy pastorační a misijní konverze. (papež Lex XIV.)
Papež v dopise kardinálům: Posláním církve není přežít,
ale komunikovat Boží lásku
Je třeba oživit Apoštolskou exhortaci Evangelii gaudium papeže Františka, která je nadále orientačním bodem a je „novým vanutím“, schopným iniciovat procesy pastorační a misijní konverze.
Mise se má vyhnout logice jednoduché konzervace nebo institucionální expanze. Cílem mise není její vlastní přežití, ale zvěstování lásky, kterou Bůh miluje svět. I o tom píše papež Lev XIV. kardinálem v dopise před konzistorem, které se uskuteční 26. - 27. června 2026.
Papež kardinálům děkuje za jejich účast na lednovém mimořádném konzistorii, oceňuje jejich práci ve skupinách a konstatuje, že příspěvky kardinálů představují vzácné dědictví, které chce nechat dozrávat v církevním rozlišování. Jelikož se ve svém proslovu na závěr lednové konzistoře zaměřil na synodalitu, v dopise se nyní věnuje Apoštolské exhortaci papeže Františka Evangelii gaudium, která byla dalším tématem zmiňované mimořádné konzistoře.
Evangelii gaudium je skutečné ´nové vanutí´
Lev XIV. píše, že z příspěvků kardinálů jasně vyplývá, že „tato exhortace nadále představuje rozhodující orientační bod: nezavádí jen nové obsahy, ale vše opět zaměřuje na kerygma jako srdce křesťanské a církevní identity“. Tento dokument byl uznán „za skutečné ´nové vanutí´, schopné iniciovat procesy pastorační a misijní konverze, spíše než přinášet okamžité strukturální reformy, a tak hluboce usměrňovat cestu církve“.
Přejít od sebezáchovné pastorace k misijní
Kardinálové na konzistorii zdůraznili, jak tato perspektiva oslovuje církev na všech úrovních. Papež vysvětluje:
„Na osobní úrovni vyzývá každého pokřtěného, aby obnovil setkání s Kristem, přecházející od víry, kterou jednoduše přijal, k víře skutečně živé a prožívané“. Tato cesta se dotýká „kvality duchovního života, v primátu modlitby, ve svědectví, které předchází slovům, a v souladu mezi vírou a životem.
Na úrovni společenství vyzývá k přechodu od sebezáchovné pastorace k misijní, v níž jsou společenství živými subjekty ohlašování: pohostinná společenství, používající srozumitelný jazyk, dbající na kvalitu vztahů a schopná nabízet prostor pro poslech, doprovod a uzdravení.
Na diecézní úrovni jasně vyniká odpovědnost pastýřů rozhodně podporovat misijní smělost, dbaje na to, aby nebyla zatížena nebo udušena formalitami, a podporovat rozlišování, které pomáhá rozpoznat to, co je podstatné.“
Vyhnout se prozelytizmu a konzervování
Z toho všeho vyplývá chápání mise jako hluboce sjednocující: mise, která vychází ze setkání s Kristem, schopného proměnit život, a která se šíří spíše přitažlivostí než dobýváním. Je to integrální mise, která spojuje výslovné hlásání, svědectví, angažovanost a dialog, aniž by podlehla pokušení prozelytizmu či logice jednoduché konzervace - zachovávání nebo institucionální expanze. Církev, i když si uvědomuje, že je v menšině, je povolána žít bez komplexů, jako malé stádo, které přináší naději pro všechny, přičemž si uvědomuje, že cílem mise není její vlastní přežití, ale zvěstování lásky, kterou Bůh miluje svět.
Na závěr posledního zasedání konzistoře vyjádřil Lev XIV. vůli pokračovat na této cestě, v „kontinuitě“ s požadavky, které zazněly.
Je potřeba přehodnotit účinnost církevní komunikace
Podle Lva XIV. si mezi konkrétními podněty, které se objevily, některé zaslouží pozornost a další přemýšlení: „potřeba oživit dokument Evangelii gaudium , abychom upřímně zjistili, co bylo po letech skutečně přijato a co naopak zůstává stále neznámé a nerealizované, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat potřebné reformě procesů křesťanské iniciace.“
Apoštolské a pastorační návštěvy je třeba si cenit jako autentické kerygmatické příležitosti a příležitosti k růstu v kvalitě vztahů. Stejně tak je potřeba přehodnotit účinnost církevní komunikace podle jasnějšího misijního ducha.
