12. Morálka II. (odst. 1877 - 2051)

z knihy Skupinová práce s Katechismem katolické církve , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Jak vidí křesťanství vztah mezi právy jednotlivce a společnosti?
2. Jak závisejí společenské změny na postoji jedince?
3. Co se rozumí výrazem "obecné blaho"?
4. Jaký je rozdíl mezi rovnostářstvím a sociální spravedlností?
5. Proč Bůh reguluje chování člověka?
6. Jak byste vysvětlili pojem přirozeného mravního zákona?
7. Co je to vlastně spása, ospravedlnění a milost? Jak to vysvětlit výrazy dnes srozumitelnými?

Texty Písma k osobnímu čtení:
1. Zaslíbení: Ez 34,1-31; Ez 36, 16-38; Ez 37, 1-14
2. Spása: Iz 51, 1-8; Iz 61, 1-11
3. Řím 3,21-26; Řím 8,31-39

Další texty:
1. Jan Pavel II.: Veritatis splendor
2. Dr. Josef Zvěřina: Teologie agapé I., II. (Scriptum, Praha)

Kontrolní otázky a úkoly:
1. Jaké cesty vedou k věčnému životu?
2. Co je to přirozený zákon?
3. Kdo nebo co je cílem a středem obou zákonů, Starého i Nového?
4. Vypište některé myšlenky Druhého vatikánského koncilu ohledně mravnosti a spásy.
5. Souvisí osobní mravnost s evangelizací? - napište úvahu
6. Za jakých okolností lze naplňovat vysoké morální nároky křesťanství (čili o etice a milosti)?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.