06. Vzkříšení, život věčný. Amen. (odst. 988 -1O65)

z knihy Skupinová práce s Katechismem katolické církve , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Jak lze vyznačit rozdíl mezi vzkříšením a překonáním klinické smrti?
2. Je smrt člověka věcí "přirozenou", nezbytnou - nebo ne?
3. Jak souvisí hřích člověka (lidí) a smrt?
4. Jak souvisí Ježíšovo vykoupení s naším vzkříšením?
5. Když řekneme: "duše lidská je nesmrtelná", je to totéž, jako když řekneme "věřím ve vzkříšení mrtvých"?
6. Je spojitelná víra ve vzkříšení (člověka) s vírou v reinkarnaci?
7. Našli byste společné základy přesvědčení o existenci očistce a přesvědčení o karmickém zákonu a reinkarnaci?
8. Jak dlouho bude trvat věčný život? Jak lze spojovat výpovědi o čase s výpovědí o věčnosti?
9. Proč není možno dát smysluplné odpovědi na otázky: "kde je nebe?" a "kde je peklo?"?

Texty Písma k osobnímu čtení:
1. Patnáctá kapitola 1. listu Korinťanům
2. Ez 37,1-10 - předpověď vzkříšení
3. Řím 13,11-14
Další texty:
1. Římský misál - preface o mších za zemřelé I.
2. Ratzinger: Úvod do křesťanství
3. Jan Čep: Sestra úzkost (soubor povídek)
4. Kremer: Budoucnost zemřelých, Vyšehrad
5. Tertio millenio adveniente - odst. 9, Zvon 1994

Kontrolní otázky a úkoly:
1. Co bude vzkříšeno: tělo? duše? člověk?
2. Kde budou žít vzkříšení lidé?
3. Jaký je rozdíl mezi očistcem a peklem?
4. Můžeme si představit naše společné žití s Bohem v nebi? Jak?
5. Co je příčinou smrti takové, jak ji známe? Co o tom říká Písmo?
6. Kdy nastane konec časů?
7. Napište populární, ale přesnou katechezi o nebi, peklu a očistci!

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.