09. Svátosti uzdravování (odst. 1420-1532)

z knihy Skupinová práce s Katechismem katolické církve , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Projděte si všechny názvy svátosti smíření, které Katechismus uvádí, a uveďte, který vás nejvíc oslovuje?
2. Jaký je rozdíl mezi svátostí smíření a křtem, pokud jde o odpuštění hříchů?
3. Proč nestačí vždy jen litovat hříchů? Proč církev žádá vyznání hříchů?
4. Vysvětlete přístupně co jsou odpustky!
5. Chce Bůh nemoc člověka? Kde se nemoc vzala?
6. Vysvětlete přesně rozdíl mezi smyslem pomazání nemocných a viatika!

Texty z Písma k osobnímu čtení:
1. Najděte si několik míst v Písmu, kde Ježíš uzdravuje nemocné!
2. Přečtěte si celou 5. kapitolu listu Jakubova!
3. Najděte si v Písních o Božím služebníku (Iz 42, 1-9, atd.) místa, kde se mluví o služebníku, který nese naše bolesti!

Další texty:
1. Jean Vanier, Józef Augustyn: Deprese, city, strach, Karmelitánské nakl. 1995
2. Anselm Grün: Jak zacházet se zlem, Karmelitánské nakl. 1995
3. Augustyn: Jak se zpovídat?
4. Karl Rahner: O svátostech v církvi (část o svát. pokání), Karmelitánské nakl. 1995

Kontrolní otázky a úkoly:
1. Pokuste se charakterizovat biblický pojem "obrácení"!
2. Křest vede k odpuštění hříchů, včetně prvotního. Co ale v člověku po křtu zůstává, co má souvislost s hříchem?
3. Jaký je základní úkol kajícníka, jaký je úkol církve ve svátosti smíření?
4. Pokuste se napsat stručnou katechezi, která charakterizuje jednotlivé elementy svátosti pokání
5. Napište stručnou katechezi o odpustcích!
6. Jak byste charakterizovali Ježíšův vztah k nemoci?
7. Jaké užitky přináší svátost pomazání nemocných?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra Pomazání nemocných

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.