13. Desatero I. (odst. 2052 - 2257)

z knihy Skupinová práce s Katechismem katolické církve , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Podle čeho se lidé dnes orientují ve svém životě (kde hledají návod na jednání, chování, uspořádání)?
2. Liší se životní orientace křesťana ve všem od orientace nekřesťanů?
3. Jak souvisí Desatero s vírou v Boha a se smlouvou mezi Ním a člověkem?
5. Stačí starozákonní desatero jako norma celé křesťanské morálky?
6. Kde má křesťanská morálka svůj nejhlubší základ?
7. Jsme modloslužebníci, když máme v kostelech a doma obrazy a sochy svatých?
8. Jak lze dnes dobře světit sváteční den?
9. Jak naplňovat co nejlépe úkoly, které KKC klade za povinnost rodičům?

Texty Písma k osobnímu čtení:
1. Ex 19,1 - 20,17
2. Sir 10,9-31; 30,1-13; 40,12-27; Mdr 3,1-18; Kaz 5, 1-7
3. Sledujte v mudroslovných knihách tématiku prvních čtyř slov Dekalogu

Další texty:
1. "Neděle v pohledu křesťanů", Pastorační středisko, Praha 1993.
2. Konstituce II. vatikánského koncilu "Gaudium et spes".
3. Jan Pavel II.: Familiaris consortio, 1981.
4. Magie, pastýřský list toskánských biskupů, Karmelitánské nakladatelství, 1996.

Kontrolní otázky a úkoly:
1. V čem spočívá cesta a obsah křesťanské morálky?
2. Jaký je vztah Desatera a dvojpřikázání lásky z evangelií?
3. Jak se dívá církev na věštění a magii?
4. Jak spolu souvisejí sabat a neděle?
5. Co je to ateismus a agnosticismus?
6. Co znamená výraz "Boží jméno brané nadarmo"?
7. Jak si mohou křesťané v rodině pomáhat ke spáse?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.