14. Desatero II. (odst. 2258 - 2463)

z knihy Skupinová práce s Katechismem katolické církve , vydal(o): Pastorační středisko Praha

Náměty k zamyšlení a rozhovoru:
1. Co je to vlastně lidský život a v čem nachází svou podstatu, smysl, hodnotu a plnost?
2. Je nám dovoleno ukončit lidský život (vlastní, cizí)?
3. Kde nalézá nedotknutelnost nevinného lidského života své opodstatnění?
4. Kde má dle vás kořeny oslabení smyslu pro hodnotu a nedotknutelnost člověka?
5. Jak byste argumentovali v diskuzi na téma potrat, eutanázie, trest smrti a sebevražda?
6. Co je to vlastně lidská sexualita? Jak byste obhajovali "ne" předmanželskému styku?
7. Jak lze dle vás rozbít manželství a proč se tak často děje?
8. Jaké místo mají rozvedení v církvi?
9. Jak lze spojit podnikání, právo, křesťanskou etiku a duchovní život?
10. Jak chránit děti a mládež před závislostí na automatech, televizi, časopisech a mediálních hvězdách?

Texty z Písma k osobnímu čtení:
1. Stvoření člověka: Gn 1,26-28
2. Žalm 139
3. 1Kor 5,12-20

Další texty:
1. Jan Pavel II.: Evangelium vitae
2. Augustyn: Lidská sexualita (Karmelitánské nakladatelství)
3. Marie Svatošová: Hospic a umění doprovázet
4. Sociální encykliky (1891 - 1991), Zvon 1996

Kontrolní otázky a úkoly:
1. Co víte o prenatálním vývoji člověka?
2. Co je to potrat? Je interrupce opravdu "přerušení"?
3. Co je to eutanázie? Jak ji řeší křesťanská etika?
4. Jaká jsou provinění proti úctě k duši druhého?
5. Co je to zdraví? Je opravdu největší hodnotou?
6. Definujte pohlavnost, sexualitu a čistotu v lidském životě.
7. Co porušuje důstojnost manželství?
8. Jakou literaturu doporučíte rodičům pro doprovázení při sexuální výchově?
9. Co je to lidská práce a sociální nauka církve?

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Víra

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.