Sekce: Knihovna

Ježíšova smrt - v co věří křesťané (28.)

Ježíšova smrt je smrt skutečná, nikoli zdánlivá. Bůh nebránil lidem jednat, i když se ohrožení týkalo právě Ježíše. Nepostupuje proti nim silou.

z knihy Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání

MÁŠ SLOVO

Poznamenala tě někdy ve tvém životě něčí smrt? Mnoho proroků a osvoboditelů bylo zavražděno (hrdinové v odboji, Ghándí, Martin Luther King atd.). Chápeš, že je možné nasazovat život kvůli věrnosti nějaké myšlence? Víš něco o Ježíšově smrti?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Ježíšova smrt je smrt skutečná, nikoli zdánlivá. Bůh nebránil lidem jednat, i když se ohrožení týkalo právě Ježíše. Nepostupuje proti nim silou. Není to ale jeho chyba, že Ježíš zemřel. Bůh si smrt svého Syna nepřál. Kříž, který se stal znamením křesťanů, nám připomíná to, co Ježíš prožil - jeho činy, slova, radost (tedy ne pouze Ukřižovaného) a také to, že Ježíš nezůstal mrtev, ale byl vzkříšen. Je znamením, že smrt nemá poslední slovo. Ve své smrti obětoval Ježíš vlastní život, umírá v lásce a tím nám otevírá cestu.

- Je toto všechno pro nás dobrá zpráva?

DNEŠNÍ PROBLÉMY

* Proč Ježíš nakonec dopustil, "aby ho dostali"?
* Věděl-li Ježíš o svém vzkříšení, je možné říci, že byl skutečně mrtvý?
* Ježíš zemřel, ale k čemu je to dobré zemřít?
"Nevím, co by mi měla Ježíšova smrt objasňovat, když vidím umírat lidi, které mám rád," (mladý člověk).

SVĚDECTVÍ VĚŘÍCÍCH

"Dnes děláme všechno proto, abychom smrt schovali. Je ale možné žít a vyhnout se rizikům, která vedou ke smrti? Jestliže společnost maskuje smrt, pak to znamená, že nechce vidět věci tak, jak jsou," (matka rodiny).
"Události Ježíšových posledních dní se mě velmi dotýkají - on cítí, že Bůh je s ním," (nově pokřtěný).
"Umřít? Ano, ale ne sám. V těchto chvílích máme potřebu být doprovázeni," (stará osoba).
- Víra často změní úmrtí, které postihne nějakou rodinu.

CO ŘÍKAJÍ EVANGELIA

* Ježíš měl s některými lidmi velké problémy:
- se svou vlastní rodinou - byla lehce znepokojená (Mk 3, 20 - 21; 31 - 35).
- se svými učedníky - někdy se jich zmocňovala úzkost (Mt 8, 23, - 27), nebo byli překvapeni (Mt 19, 27 - 30), jindy zase ctižádostiví (Mk 10, 35 - 40). Byli by si přáli rychlejší a snazší vítězství nad farizei (ti byli sice velmi věřící, ale až moc uzavření ve svých nařízeních, Mt 12. a 13. kap.), nad kněžími a zástupci Chrámu (těm se nelíbilo, že Ježíš vyvolává neklid mezi lidem, Mt 21, 23 - 27), nad zákoníky, vykladači Zákona, kteří byli někdy otřeseni Ježíšovou odvahou a svobodomyslností, (L 20, 45 - 47), nad širokou veřejností, sice nadšenou, ale velmi vrtkavou, rychle a snadno zklamanou, (Mt 11, 16 - 19).

* Ježíš byl odsouzen - kvůli svému poselství, které vadilo lidem. Jeho odpůrci byli mocní a bdělí - skupina jeruzalémských kněží jej nechala zatknout a předala ho římským nadřízeným.

* Ježíšovy poslední chvíle:
- čtvrtek večer (Zelený čtvrtek) - Ježíš naposledy povečeřel se svými učedníky (viz kartička č. 20) a nabídl svůj život.
- pátek (Velký pátek) - po noci naplněné výslechy, byl Ježíš odsouzen, přibit na kříž, na němž odpoledne zemřel a byl položen do hrobu.
- sobota (Bílá sobota)- den, který je pro Židy svátkem, je dnem smutku.
- neděle ráno (Neděle velikonoční) - ženy přišly ke hrobu, aby dokončily obvyklé pohřební úkony. Ježíš tam ale nebyl, byl vzkříšen.

- Toto všechno se dočteš v evangeliu (např. u sv. Matouše, kap. 26 - 28).

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Riskujeme-li, že ztratíme něco ze svého života, ze svého klidu, abychom uhájili něco důležitého, neznamená to, že se tak trochu účastníme na tom, co prožil Ježíš? Zemřít pro Ježíše - to se stává i dnes - ještě stále existují mučedníci. Jednou za rok, na Velký pátek, se křesťané scházejí a rozjímají o Ježíšově smrti. Poslouchají toto vyprávění. Nebylo by dobré, kdybys to také udělal?

K ZAPAMATOVÁNÍ

Ježíšova slova: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne," (Mt 16, 24).

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!