18. Vstup do církve a první vyznání víry v kostele

z knihy Cesta víry I. díl - Příprava na křest a první svaté přijímání

MÁŠ SLOVO

Když slyšíš slovo "církev", na co myslíš? Máš pocit, že už do církve nějakým způsobem patříš?

V CO VĚŘÍ KŘESŤANÉ

* Církev je Boží lid, společenství lidí, hledajících Boha ve jménu Ježíše Krista.

* Nejsme členy církve z toho pouhého faktu, že jsme lidé nebo že jsme z křesťanské rodiny. Abychom se stali členy církve, musíme do ní vstoupit, zaujmout v ní své místo, vyznat před ní svou víru.

* Církev je nadnárodním, mezinárodním společenstvím, její členové pocházejí ze všech národností a národů světa. Každý člověk má v církvi svou jedinečnou hodnotu - členové církve nejsou jen "čísla", ale Ježíšovi učedníci, kteří mají svůj způsob setkávání se s Ježíšem a jeho zpřítomnění.

* Je dobré, vstupují-li co církve již malé děti, ale je také dobré, když se lidé, mající již nějakou životní zkušenost, stanou členy církve svobodně a při plném vědomí.

- Chtěl bys k těmto bodům nějaké bližší vysvětlení?

SLAVNOST

Vstup do církve, popř. první vyznání víry před církví

Základem je okamžik křtu, nebo znamení obnovy víry pro ty, kdo jsou již pokřtěni. Tuto slavnost si berou společně s tebou na starost ti, kteří byli svědky tvého hledání. Vznik slavnosti se datuje již od samých počátků církve.

Hlavní momenty jsou - přátelský rozhovor o víře mezi účastníky,
- znamení víry (znamení kříže pro toho, kdo bude pokřtěn, dar světla pro toho, kdo znova začíná věřit),
- četba a poslech Božího slova.

DNEŠNÍ SVĚDECTVÍ

"Po narození jsem nebyl pokřtěný. Ale teď se připravuji na křest. Je mi 32 let. Před několika měsíci jsem měl dojem, že jsem . . . případ, že na mě všichni zapomněli! A teď si říkám, že je pro mne dobré být pokřtěný a vědět, že to chci, dělat to s plným vědomím," (katechumen).

"Když jsem byla dítě, měla jsem, jak se říká, všechno v pořádku. Byla jsem pokřtěná, byla jsem u prvního svatého přijímání, byla jsem biřmovaná. A potom jsem měla svatbu v kostele. Ale potom jsem se vším, co se týkalo náboženství přestala. A teď jsem se rozhodla, že se k tomu vrátím. Brzy veřejně prohlásím, že jsem křesťanka a čekám, že budu uznána a přijata za členku církve. Myslím, že se tomu říká vyznání víry," (babička, která znovu uvěřila).

- Znáš i jiné lidi ve stejné situaci?

TEXTY Z EVANGELIA

"V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: 'Kdo je vlastně největší v království nebeském?' Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: 'Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského," (Mt 18, 1 - 3).
- Vstoupit do nebeského království a vstoupit do církve, znamená to totéž?
- Mohou lidé, kteří nejsou členy církve, být blízcí Bohu a žít v jeho království?
- Jestliže Bůh miluje všechny lidi, k čemu potom je vstup co církve?

ABYCHOM SE DOSTALI DÁL . . .

Na slavnost vstupu do církve, na vyznání víry před církví, ses připravil (-a) se svým průvodcem (průvodkyní).

- Koho na tuto slavnost pozveš? Lidé, s nimiž jsi probíral některé kartičky budou jistě rádi, když se svátku zúčastní.
- Jak bys mohl (-a) objasnit smysl tohoto svého kroku někomu ze svého okolí, kdo není křesťan?

K ZAPAMATOVÁNÍ

"Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele," (J 15, 12 - 13).
* * *
Zde končí první část tvé katechumenální cesty. Nyní jsi otevřený evangeliu a jsi členem církve. Brzy začne druhá část, neboť to, co jsme udělali doposud, byly teprve základy a odhalování ještě zdaleka neskončilo.
* * *

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Pascal Thomas

Témata: Křest

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.