27. Práce je srdcem ekonomiky a spoluúčastí na Božím díle

IV. Pastorální konstituce Gaudium et spes (GS 63–76) - Víra a sociální, politický a ekonomický život

z knihy Druhý vatikánský koncil - cyklus katechezí papeže Lva XIV. , vydal(o): Text nevyšel knižně

Sociální rozměr je nedílnou součástí nejen naší lidské přirozenosti, ale také naší víry v Krista Ježíše; je to drahocenné dědictví, které jsme obdrželi díky vtělení Božího Syna. Konstituce Gaudium et spes (GS) to připomíná ve 3. a 4. kapitole druhé části, kde se věnuje ekonomicko-sociálnímu a politickému životu. Také v této oblasti nabízí křesťanská víra kritéria pro rozlišování.

Koncilní otcové poukázali především na nebezpečí pro mír ve světě, které vychází z nerovnováhy spojené s ekonomickým rozvojem, který není spravedlivý a nerespektuje stvoření (srov. GS 63). Byl to prozíravý pohled, který se naneštěstí potvrdil na konci minulého století a ještě více v tom, s čím se potýkáme dnes. Pro nápravu narušené rovnováhy – připomíná koncilní text – není dostačující technický pokrok; je zapotřebí „mnoho reforem v hospodářsko-sociálním životě a u všech lidí změnu smýšlení a postojů“ (tamtéž).

Gaudium et spes tedy představuje syntézu křesťanského pohledu na ekonomický rozvoj, který vždy musí stát ve službách člověku a pod kontrolou člověka (srov. GS 64–65). Již zde se jasně objevuje koncept integrálního rozvoje, který následně sv. Pavel VI. postavil do centra své encykliky Populorum progressio (1967). Více než kdy jindy jsou aktuální výzvy k úsilí o odstranění diskriminace, jíž jsou postiženy nejslabší sociální vrstvy a migranti (srov. GS 66).

Srdcem ekonomiky je práce. Jejím prostřednictvím se člověk rozvíjí coby osoba, zajišťuje živobytí pro svou rodinu, projevuje své talenty, účastní se života společnosti, vytváří lepší svět a podílí se na Božím díle stvoření. Práce nesmí být nikdy zneužita ke škodě člověka, společného dobra nebo stvoření. Skutečnou výzvou je poskytnout každému člověku příležitost, aby jeho vlastní schopnosti mohly přinést úrodu; nezaměstnanost, zneužívání plodů práce a podmínky ohrožující zdraví, nebo dokonce život jsou nepřijatelné (srov. GS 67). Pracující mají právo a povinnost podílet se na rozhodování, které se týká jejich aktivit, a to i ve formě sdružení, a předcházet konfliktům dialogem a nenásilnými akcemi (srov. GS 68).

V těchto souvislostech připomíná koncil jeden ze základních principů sociální nauky, totiž všeobecné určení pozemských dober (srov. GS 69), a zavádí jej i na poli financí: „Všichni, kdo rozhodují o investicích a o řízení hospodářského života – jednotlivci, skupiny nebo veřejní činitelé – jsou povinni […] jednak se starat o prostředky nezbytné k slušné životní úrovni jednotlivců i celé společnosti, jednak předvídat vývoj a zajistit spravedlivou rovnováhu mezi požadavky současné individuální i kolektivní spotřeby a požadavky investování se zřetelem na budoucí generace.“ (GS 70)

Gaudium et spes následně pojednává o politické společnosti a oceňuje různá dobrá znamení současné éry, především fakt, že „z živějšího vědomí lidské důstojnosti se rodí v mnoha částech světa snaha zavést politicko-právní řád, který by účinněji hájil osobní práva ve veřejném životě“ (GS 73).

Politická společnost existuje proto, aby sloužila společnému dobru, které spočívá „v souhrnu podmínek společenského života, v nichž mohou jednotlivci, rodiny i sdružení plněji a snadněji dosáhnout dokonalosti“ (GS 74). Stejně tak musí ke společnému dobru vždy směřovat výkon politické autority, která se utváří a působí v závislosti na místních a dějinných okolnostech, ale vždy musí mít na srdci dobro celé rodiny lidstva (srov. tamtéž).

Gaudium et spes také zdůrazňuje: „Stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém nezávislí a autonomní. Obě společenství však slouží, i když z různého titulu, osobnímu i společenskému povolání člověka. Tuto službu pro dobro všech mohou vykonávat tím účinněji, čím lépe pěstují mezi sebou zralou spolupráci.“ (GS 76)

Milí přátelé, angažovat se v ekonomice a v politice podle těchto kritérií je způsob, jak vytvářet pokoj a mír. Jak připomínal papež František, „válka je selháním politiky a lidství, ostudnou kapitulací, palčivou porážkou od sil zla“ (Fratelli tutti 261). Oproti tomu taková politika, která se stará o zranění národů a těch, kdo trpí bezprávím, nabízí důvody k naději pro budoucnost lidstva.

Proto chci povzbudit mladé lidi, aby následovali příklad oněch mužů a žen, kteří v této oblasti vydali dobré svědectví. A opakuji výzvu pro křesťanská společenství, aby se intenzivně věnovala formaci podle sociální nauky církve.