Sekce: Knihovna

Lev XIV. papež

5. Boží slovo v životě církve - Boží slovo odpovídá na naši žízeň po smyslu

z knihy Druhý vatikánský koncil - cyklus katechezí papeže Lva XIV. , vydal(o): Text nevyšel knižně

V dnešní katechezi se zaměříme na hluboké a životodárné pouto, které existuje mezi Božím slovem a církví – pouto vyjádřené v šesté kapitole koncilní konstituce Dei Verbum. Církev je vlastním místem Písma svatého. Pod vlivem inspirace Ducha Svatého vznikla z Božího lidu Bible, která je Božímu lidu také určena. V křesťanské komunitě má, dá se říci, své vlastní prostředí (habitat): právě v životě a víře církve Bible nachází prostor, kde může odhalit svůj význam a ukázat svou vlastní sílu.

II. vatikánský koncil připomíná, že „Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova Těla“. Kromě toho „spolu s posvátnou tradicí [Církev] považovala a vždy považuje Písmo svaté za nejvyšší pravidlo své víry“ (Dei Verbum, 21).

Církev nikdy nepřestane rozvažovat nad hodnotou Písma svatého. Po koncilu představovalo velmi důležitý moment v této otázce řádné zasedání biskupské synody věnované tématu „Boží slovo v životě a poslání církve“, které se konalo v říjnu 2008. Papež Benedikt XVI. shrnul její výsledky v postsynodální exhortaci Verbum Domini (30. září 2010), ve které uvádí: „Právě vnitřní propojení Slova a víry jasně ukazuje, že autentická hermeneutika Bible může být jedině ve víře církve, jejímž vzorem je Mariino ano. […]. Původním místem výkladu Písma svatého je život Církve“ (č. 29).

V církevní komunitě tak Písmo svaté nachází prostor, kde může plnit svůj zvláštní úkol a dosahovat svého cíle: ukazovat Krista a otevírat dialog s Bohem. „Neznalost Písma svatého je skutečně neznalostí Krista“ (Sv. Jeroným, Comm. in Is., Prol.: PL 24, 17 B). Tento slavný výrok svatého Jeronýma nám připomíná konečný cíl čtení a rozjímání nad Písmem svatým, kterým je poznání Krista a skrze něj navázání vztahu s Bohem – vztahu, který lze chápat jako rozhovor, dialog. Konstituce Dei Verbum nám ukazuje Zjevení právě jako dialog, ve kterém Bůh mluví k lidem jako k přátelům (srov. DV, 2). To se děje, když čteme Bibli ve vnitřním postoji modlitby: tehdy nám Bůh vychází vstříc a navazuje s námi rozhovor.

Písmo svaté, svěřené církvi a jí střežené a vykládané, sehrává aktivní roli: svou účinností a silou skutečně podporuje a dynamizuje křesťanskou komunitu. Všichni věřící jsou povoláni čerpat z tohoto pramene, především při slavení eucharistie a ostatních svátostí. Láska k Písmu svatému a důvěrná znalost jeho obsahu by měly vést ty, kdo vykonávají službu slova: biskupy, kněze, jáhny, katechety a katechetky. Cenná je práce exegetů a badatelů v oblasti biblických věd; Písmo svaté zaujímá ústřední místo v teologii, která v Božím slově nachází svůj základ a oživující sílu.

Církev vroucně touží, aby Boží slovo mohlo oslovit každého jejího člena a posilovat jeho cestu víry. Boží slovo však vede církev také mimo ni samu, neustále ji otevírá misii vůči všem. Žijeme totiž obklopeni mnoha slovy, ale kolik z nich je prázdných! Slyšíme někdy také slova moudrá, která se však netýkají našeho konečného určení. Slovo Boží však vychází vstříc naší touze po smyslu, po pravdě o našem životě. Je to jediné Slovo, které je vždy nové: zjevuje nám tajemství Boha, je nevyčerpatelné, nepřestává nám nabízet své bohatství.

Drazí, život v církvi nás učí, že Písmo svaté se v celém svém rozsahu vztahuje k Ježíši Kristu, dává nám zakoušet, že právě to je nejhlubší důvod hodnoty a moci Písma. Kristus je živým Slovem Otce, Božím Slovem, které se stalo tělem. Všechny knihy Písma zvěstují Jeho osobu a Jeho spasitelnou přítomnost pro každého z nás a pro celé lidstvo. Otevřeme tedy srdce a mysl, abychom přijali tento dar, po vzoru Marie, Matky Církve.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Díky II. vatikánskému koncilu „se církev stává slovem, poselstvím a rozhovorem“
• Dei Verbum - dogmatická konstituce o Božím zjevení
• 2. Ježíš Kristus zjevuje Otce - Boží pravda se plně nezjevuje tam, kde se něco ubírá lidství
• 3. Jediné posvátné depositum. Vztah Písma a Tradice - Boží slovo není zkamenělé, roste a rozvíjí se v církvi
• 4. Písmo svaté: Boží Slovo ve slovech lidských - Číst Písmo pod vedením Ducha, který je inspiroval
• 6. Paradox tajemství církve – odhalená svátost jednoty s Bohem
• 7. Nikoli ideální, ale Kristova – církev vtělená v dějinách
• 8. Církev se nemůže mýlit ve víře
• 9. Věřící laici vnášejí do světa Kristova ducha
• 10. Evangelní rady nesvazují - jsou osvobozujícími dary Ducha
• 11. Církev je povolána mluvit jasným jazykem, odmítnout vše, co ničí život
• 12. V liturgii církev přijímá od Krista svůj vlastní život
• 13. Dobro církve kritériem liturgických změn
• 14. Zásadní význam obřadu, znamení a symbolu
• 15. Nechme se proměňovat tím, co slavíme
• 16. Modlitba je základním rozměrem naší lidskosti
• 17. Neděle je dnem Páně, který odhaluje smysl času
• 18. Duchovní zpěv přispívá ke sjednocení duší
• 19. Je prvořadou odpovědností pastýřů opatrovat a rozvíjet liturgii
• 20. Církev je povolána ukazovat v Kristu „klíč, střed a cíl celých lidských dějin“
• 21. Nezcizitelná důstojnost člověka
• 22. Všechno, co je proti životu, je ostudné