Sekce: Knihovna
5. Boží slovo v životě církve - Boží slovo odpovídá na naši žízeň po smyslu
Katecheze papeže Lva XIV. při generální audienci, středa 11. února 2026z knihy Druhý vatikánský koncil - cyklus katechezí papeže Lva XIV. , vydal(o): Text nevyšel knižně
V dnešní katechezi se zaměříme na hluboké a životodárné pouto, které existuje mezi Božím slovem a církví – pouto vyjádřené v šesté kapitole koncilní konstituce Dei Verbum. Církev je vlastním místem Písma svatého. Pod vlivem inspirace Ducha Svatého vznikla z Božího lidu Bible, která je Božímu lidu také určena. V křesťanské komunitě má, dá se říci, své vlastní prostředí (habitat): právě v životě a víře církve Bible nachází prostor, kde může odhalit svůj význam a ukázat svou vlastní sílu.
II. vatikánský koncil připomíná, že „Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova Těla“. Kromě toho „spolu s posvátnou tradicí [Církev] považovala a vždy považuje Písmo svaté za nejvyšší pravidlo své víry“ (Dei Verbum, 21).
Církev nikdy nepřestane rozvažovat nad hodnotou Písma svatého. Po koncilu představovalo velmi důležitý moment v této otázce řádné zasedání biskupské synody věnované tématu „Boží slovo v životě a poslání církve“, které se konalo v říjnu 2008. Papež Benedikt XVI. shrnul její výsledky v postsynodální exhortaci Verbum Domini (30. září 2010), ve které uvádí: „Právě vnitřní propojení Slova a víry jasně ukazuje, že autentická hermeneutika Bible může být jedině ve víře církve, jejímž vzorem je Mariino ano. […]. Původním místem výkladu Písma svatého je život Církve“ (č. 29).
V církevní komunitě tak Písmo svaté nachází prostor, kde může plnit svůj zvláštní úkol a dosahovat svého cíle: ukazovat Krista a otevírat dialog s Bohem. „Neznalost Písma svatého je skutečně neznalostí Krista“ (Sv. Jeroným, Comm. in Is., Prol.: PL 24, 17 B). Tento slavný výrok svatého Jeronýma nám připomíná konečný cíl čtení a rozjímání nad Písmem svatým, kterým je poznání Krista a skrze něj navázání vztahu s Bohem – vztahu, který lze chápat jako rozhovor, dialog. Konstituce Dei Verbum nám ukazuje Zjevení právě jako dialog, ve kterém Bůh mluví k lidem jako k přátelům (srov. DV, 2). To se děje, když čteme Bibli ve vnitřním postoji modlitby: tehdy nám Bůh vychází vstříc a navazuje s námi rozhovor.
Písmo svaté, svěřené církvi a jí střežené a vykládané, sehrává aktivní roli: svou účinností a silou skutečně podporuje a dynamizuje křesťanskou komunitu. Všichni věřící jsou povoláni čerpat z tohoto pramene, především při slavení eucharistie a ostatních svátostí. Láska k Písmu svatému a důvěrná znalost jeho obsahu by měly vést ty, kdo vykonávají službu slova: biskupy, kněze, jáhny, katechety a katechetky. Cenná je práce exegetů a badatelů v oblasti biblických věd; Písmo svaté zaujímá ústřední místo v teologii, která v Božím slově nachází svůj základ a oživující sílu.
Církev vroucně touží, aby Boží slovo mohlo oslovit každého jejího člena a posilovat jeho cestu víry. Boží slovo však vede církev také mimo ni samu, neustále ji otevírá misii vůči všem. Žijeme totiž obklopeni mnoha slovy, ale kolik z nich je prázdných! Slyšíme někdy také slova moudrá, která se však netýkají našeho konečného určení. Slovo Boží však vychází vstříc naší touze po smyslu, po pravdě o našem životě. Je to jediné Slovo, které je vždy nové: zjevuje nám tajemství Boha, je nevyčerpatelné, nepřestává nám nabízet své bohatství.
Drazí, život v církvi nás učí, že Písmo svaté se v celém svém rozsahu vztahuje k Ježíši Kristu, dává nám zakoušet, že právě to je nejhlubší důvod hodnoty a moci Písma. Kristus je živým Slovem Otce, Božím Slovem, které se stalo tělem. Všechny knihy Písma zvěstují Jeho osobu a Jeho spasitelnou přítomnost pro každého z nás a pro celé lidstvo. Otevřeme tedy srdce a mysl, abychom přijali tento dar, po vzoru Marie, Matky Církve.
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Díky II. vatikánskému koncilu „se církev stává slovem, poselstvím a rozhovorem“
- Dei Verbum - dogmatická konstituce o Božím zjevení
- 2. Ježíš Kristus zjevuje Otce - Boží pravda se plně nezjevuje tam, kde se něco ubírá lidství
- 3. Jediné posvátné depositum. Vztah Písma a Tradice - Boží slovo není zkamenělé, roste a rozvíjí se v církvi
- 4. Písmo svaté: Boží Slovo ve slovech lidských - Číst Písmo pod vedením Ducha, který je inspiroval
Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.
Autor: Lev XIV. papež
Církev
- Snáším neomalené chování druhých (Řehoř Veliký) Ve stavbě nese jeden kámen druhý. Každý kámen spočívá na nějakém jiném. Právě tomu tak je i v církvi.
- Bída církve Moje představa o církvi byla moc pěkná, ale příliš naivní.
- Chybující Petr – základ církve Katolická církev – přes všechny vnitřní i vnější problémy a různé skandály – vytrvala ve věrnosti Ježíšovým příkazům už dva tisíce let.
- Co se nám vybaví, když se řekne církev? Často asi především její hierarchická podoba. Ale je to ten jediný a pro dnešní svět skutečně nejvýstižnější obraz církve?
- Církev byla dřív lepší „V minulosti byla církev lepší“, slyšíme občas. Zidealizovaný pohled na minulost církve ale vede k zoufalé touze po něčem, co nikdy nebylo.
- Církev je - v určitém smyslu - ovdovělou matkou Církev má odvahu ženy, která pečuje o svoje děti, aby je dovedla na setkání se svým Ženichem.
- Církev se obejde bez biskupů – eklesiologie Oty Mádra Církev potřebuje opravdové duchovní lidi, má-li obstát v situaci ohrožení.
- Církev zůstává vzdor vlnobití světa stále pevná Nikoli náhodou zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná.
- Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! „Jak jsi pochybná, církvi, avšak jak tě přesto miluji! Jak jsi mě nechala trpět, avšak tolik ti dlužím!
- Mnohé mocnosti se snažily a snaží církev zničit, ale budou zničeny Kolik jen mocností se v průběhu dějin snažilo – a snaží – zničit církev jak zvnějšku, tak zvnitřku...
- První křesťané neutíkali ze světa kvůli jeho ´zkaženosti´ Podivné a úzkostné stahování se do obranných postojů vůči světu.
- Prvotní církev v první řadě neanalyzovala situaci, ale modlila se... (Benedikt XVI.) Uprostřed těžkostí a v ohrožení se první křesťanské společenství nepokouší o nějakou analýzu...
- Reforma církve dle ďáblovy strategie Když nepřítel – ďábel – útočí na církev, snaží se jí především zabránit v ...






